Něco na něm je..

cropped-IMG_20150823_132209.jpgMožná je to malou hlavou nebo to dělají ty odstáté uši, ale často na svojí adresu slyším poznámku, že ve mě vidí Hrušinskýho Rudolfa. No pořád je to lepší než Grinch.

Něco málo o mě. Jsem rodilý Pražák, který většinu svého dětství prožil na venkově jako obtloustlé děcko. S přezdívkou Špekáček jsem na základce nebyl nejoblíbenější dítě (a řekněme, že jsem byl trochu i labilní – nevím jestli v důsledku šikany nebo puberty). Popravdě si toho tolik z dětství nepamatuji, takže není na co si stěžovat. Rodiče jsem měl a mám milující a starající se.

Bohužel absolutně nedokázali odhadnout schopnosti a talent svého syna, a tak jsem dva roky byl na gymplu se zaměřením na německý jazyk a následně skončil na SOŠ gastronomie a služeb. Hotelům bych byl asi prospěšný, ale když mě necvrkne do nosu dobře placená pozice, pak to asi nebude nikdy obor, kterým bych se zabýval.

Popravdě jsem měl skončit na IT, protože se kolem informačních technologií točím už snad od kočárku. Ačkoliv pracuji momentálně v iQLANDII, tak krom outsourcovaných IT, tam mám asi jedny z největších zkušenosti s HW a SW což bohužel vypovídá o nízké kvalitě vzdělanosti v tomto oboru v mojí práci. Pro uvedení do obrazu je iQLANDIA science centrem, která by měla sdružovat vědomosti a podávat je školákům a studentům jako motivující pilulku pro ještě větší snahu v něčem vyniknout. Bohužel si nejsem jist, jestli tento úkol stále splňujeme. Taková neřízená střela, který se ztratil cíl z dohledu. Na druhou stranu je to pořád víc, než co dělá většina našeho školství. Tomu se ale budu věnovat spíše v dalším díle Čecháčka. IMG_20150314_000944

Krom toho jsme tři roky studoval filosofii na TUL. Bohužel jsem nedodělal. Nebudu vám nic nalhávat. Nasbíral jsem bodíky a nebavilo mě dodělat bakalářku, protože jsme si vzal téma na absolutně abstraktní pojmy a to není můj šálek čaje. Za tu dobu jsme dospěl a zjistil, že jsem opravdu spíše analytický typ, co rád pracuje s čísly, údaji a exaktními informacemi. TULka mi ale pomohla dospět, více tolerovat, 2krát měřit a jednou řezat (tedy dokud se nepustím do skutečného kutilství).

Bohužel mi taky ukázala jak bezvýznamný život zatím žiji a tak se bavím vytvářením článků, čtením odborných článků, výlety a věnování času mým blízkým. Vlastně čas je dnes to nejcennější co druhému můžete věnovat, protože každou chvilkou umíráte a pardon ale 80 let není zrovna moc dlouhá doba. Bohužel si tento fakt moc lidí neuvědomuje.

Ale tak zatím pokračuji v chodu a pokud možno tanečním krokem – jo a chci tetování, navštívit Kolosseum, nové auto, barák, umět C++, slušnou kariéru, normální ženskou. PS: Milý Ježíšku, toto klidně můžeš použít jako moje vánoční přání. Děkuji